sám

Inherited from Old Czech sám, from Proto-Slavic *samъ, from Proto-Balto-Slavic *sāmas, from Proto-Indo-European *somHós.

• IPA^(key): [ˈsaːm]

• Audio

  (file)

sám m

1. oneself, himself, herself, itself

   Již sám velký mistr to říkal. ― The great master already said it himself.

sám

1. alone, by oneself

   Nechci být sám. ― I don't want to be alone.

   Odtud půjdeš sama. ― From here you go alone.

2. lonely

• sám in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• sám in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• sám in Internetová jazyková příručka

sám

1. eight

Inherited from Proto-Slavic *samъ.

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈsaːm/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈsaːm/

sám m

1. self, oneself, alone

• Czech: sám

• Jan Gebauer (1903–1916) “sám”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění

sám

1. first-person plural present indicative active of sá
2. first-person plural past indicative active of sjá