kočka

See also: kocka, kócka, and kóčka

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kočka, from Proto-Slavic *kòťьka.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈkot͡ʃka]
audio (file)
Hyphenation: koč‧ka
Rhymes: -otʃka

Noun

kočka f (masculine kocour, related adjective kočičí)

cat (domestic animal)
Synonyms: míca, micka, číča

hrát si jako kočka s myší ― to play cat and mouse
(colloquial) attractive woman

Declension

Declension of kočka (hard feminine reducible)

	singular	plural
nominative	kočka	kočky
genitive	kočky	koček
dative	kočce	kočkám
accusative	kočku	kočky
vocative	kočko	kočky
locative	kočce	kočkách
instrumental	kočkou	kočkami

Related terms

Further reading

kočka in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
kočka in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
kočka in Internetová jazyková příručka

Old Czech

Pronunciation

IPA^(key): (13^th CE) /ˈkot͡ʃka/

IPA^(key): (15^th CE) /ˈkot͡ʃka/

Noun

kočka f

cat

Declension

Declension of kočka (hard a-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	kočka	kočcě	kočky
genitive	kočky	kočkú	koček
dative	kočcě	kočkama	kočkám
accusative	kočku	kočcě	kočky
vocative	kočko	kočcě	kočky
locative	kočcě	kočkú	kočkách
instrumental	kočkú	kočkama	kočkami

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

Czech: kočka

Further reading

Jan Gebauer (1903–1916) “kočka”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.