prožitek

Czech

Etymology

From prožít +‎ -ek.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈproʒɪtɛk]

Noun

prožitek m inan

  1. experience

Declension
Declension of prožitek (velar masculine inanimate reducible)
singular plural
nominative prožitek prožitky
genitive prožitku prožitků
dative prožitku prožitkům
accusative prožitek prožitky
vocative prožitku prožitky
locative prožitku prožitcích
instrumental prožitkem prožitky

Further reading
  • prožitek in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • prožitek in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • prožitek in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.