objekt

Derived from Latin iacio.

• IPA^(key): [ˈobjɛkt]

objekt m inan

1. object

• objekt in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• objekt in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• objekt in Internetová jazyková příručka

From German Objekt.

objekt (genitive objekti, partitive objekti)

1. construction site, site (of economical or military importance)

   Synonyms: ehituspaik, ehitus

   Töölised sõitsid objektile. ― The workers drove to the construction site.

2. object, topic, thing, subject (something, towards which one's activity or thoughts are directed)

   Uuest poisist sai meie pilkude objekt. ― The new boy became the object of our glances.

3. (grammar, rare) object

   Synonym: sihitis

4. (object-oriented programming) object

• objekt in Sõnaveeb (Eesti Keele Instituut)

From Latin obiectum, objectum.

objekt n (definite singular objektet, indefinite plural objekt or objekter, definite plural objekta or objektene)

1. an object (thing)

• objektiv
• samleobjekt

• “objekt” in The Bokmål Dictionary.

From Latin obiectum, objectum.

objekt n (definite singular objektet, indefinite plural objekt, definite plural objekta)

1. an object

• objektiv
• samleobjekt

• “objekt” in The Nynorsk Dictionary.

• òbjekat (Bosnia)

• IPA^(key): /ǒbjekt/
• Hyphenation: ob‧jekt

òbjekt m (Cyrillic spelling о̀бјект)

1. (Croatia) object

• IPA^(key): /ɔbˈjɛkt/

• Audio

  (file)

objekt n

1. an object (thing)
2. (grammar) an object
3. (object-oriented programming) an object

• objektifiera
• objektifiering

• konstruktor

• objekt in Svensk ordbok (SO)
• objekt in Svenska Akademiens ordlista (SAOL)
• objekt in Svenska Akademiens ordbok (SAOB)