konec

Inherited from Old Czech konec, from Proto-Slavic *konьcь.

• IPA^(key): [ˈkonɛt͡s]

• audio

  (file)

konec m inan (related adjective koncový)

1. end (extreme part)

   Antonym: začátek

   konec chemického posypu ― (please add an English translation of this usage example)

   Na konci osmdesátých let se postupně rozpadá takzvaný východní blok. ― At the end of the 1980s, the so-called Eastern Bloc gradually disintegrated.

2. (dated) end (purpose)
   • 1923, Zákon na ochranu republiky:

     Kdo se s někým spolčí k úkladům o republiku, kdo vejde k témuž konci ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními,...

     (please add an English translation of this quotation)

• konec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• konec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• konec in Internetová jazyková příručka

Inherited from Proto-Slavic *konьcь.

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkonɛt͡s/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkonɛt͡s/

konec m inan

1. end (place where something ends)
   1. border, edge
2. end (final part of something, i.e. a work such as a book)
3. end, death (final part of someone's life or of an objects functionality)
4. (theology) completion, consummation
5. end; goal, aim
6. (theology, of properties) finitude, limitation
7. doom; destruction

• Czech: konec

• Jan Gebauer (1903–1916) “konec”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění

Inherited from Proto-Slavic *konьcь.

konec m (Cyrillic spelling конец)

1. (Kajkavian) end
2. (Kajkavian) thread

• konac

From Proto-Slavic *konьcь.

• IPA^(key): /kɔ̀ːnət͡s/

kónəc m inan

1. end (extreme part)

   Antonym: začétek

2. part

   Na drugem koncu sveta. ― On the other side of the world.

3. tip (of one's tongue)

• končati
• končen
• zaključek
• končno

• “konec”, in Slovarji Inštituta za slovenski jezik Frana Ramovša ZRC SAZU, portal Fran