vysvědčení
Czech
Etymology
From vysvědčit + -ení.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈvɪsvjɛt͡ʃɛɲiː]
- Hyphenation: vy‧svěd‧če‧ní
Declension
Declension of vysvědčení (neuter in -í/-ý)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | vysvědčení | vysvědčení |
genitive | vysvědčení | vysvědčení |
dative | vysvědčení | vysvědčením |
accusative | vysvědčení | vysvědčení |
vocative | vysvědčení | vysvědčení |
locative | vysvědčení | vysvědčeních |
instrumental | vysvědčením | vysvědčeními |
Further reading
- vysvědčení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vysvědčení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vysvědčení in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.