větřit

See also: vetřít

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *větriti.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈvjɛtr̝̊ɪt]

Verb

větřit impf

to sniff, to smell, to scent

Conjugation

Conjugation

Infinitive	větřit, větřiti	Active adjective	větřící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	větřím	větříme	—	větřeme, větřme
2nd person	větříš	větříte	větři, větř	větřete, větřte
3rd person	větří	větří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive větřit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	větřil	větřili	větřen	větřeni
masculine inanimate	větřil	větřily	větřen	větřeny
feminine	větřila	větřily	větřena	větřeny
neuter	větřilo	větřila	větřeno	větřena

Transgressives	present	past
masculine singular	větře	—
feminine + neuter singular	větříc	—
plural	větříce	—

Related terms

noun

vítr

verb

větrat

Further reading

větřiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
větřiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
větřit in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.