svůdce

Czech

Etymology

From svodit +‎ -ce.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈsvuːt͡sɛ]

Noun

svůdce m anim (feminine svůdkyně)

  1. seducer
    Synonym: svůdník

Declension
Declension of svůdce (masculine animate in -e)
singular plural
nominative svůdce svůdci, svůdcové
genitive svůdce svůdců
dative svůdcovi, svůdci svůdcům
accusative svůdce svůdce
vocative svůdce svůdci, svůdcové
locative svůdcovi, svůdci svůdcích
instrumental svůdcem svůdci

Further reading
  • svůdce in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • svůdce in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • svůdce in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.