stydět
Czech
Etymology
From Proto-Slavic *styděti.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈstɪɟɛt]
Conjugation
Conjugation
Infinitive | stydět, styděti | Active adjective | stydící |
---|---|---|---|
Verbal noun | — | Passive adjective | — |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | stydím | stydíme | — | styďme |
2nd person | stydíš | stydíte | styď | styďte |
3rd person | stydí | stydí | — | — |
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive stydět. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | styděl | styděli | — | — |
masculine inanimate | styděly | — | ||
feminine | styděla | — | ||
neuter | stydělo | styděla | — | — |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | stydě | — |
feminine + neuter singular | stydíc | — |
plural | stydíce | — |
Synonyms
- to be shy: ostýchat se
Derived terms
Further reading
- styděti se in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- styděti se in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- stydět in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.