splnit

Czech

Etymology

From s- +‎ plnit.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈspl̩ɲɪt]

Verb

splnit pf (imperfective plnit or splňovat)

  1. to fulfill (object: promise)
  2. to fulfill, to meet (object: requirement)

Conjugation
Conjugation
Infinitive splnit, splniti Active adjective splnivší
Verbal noun splnění Passive adjective splněný
Present formsindicativeimperative
singularpluralsingularplural
1st person splnímsplníme—splňme
2nd person splníšsplnítesplňsplňte
3rd person splnísplní——
The verb splnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
ParticiplesPast participlesPassive participles
singularpluralsingularplural
masculine animate splnilsplnilisplněnsplněni
masculine inanimate splnilysplněny
feminine splnilasplněna
neuter splnilosplnilasplněnosplněna
Transgressives present past
masculine singular —splniv
feminine + neuter singular —splnivši
plural —splnivše

Antonyms
  • nesplnit

Further reading
  • splniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • splniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • splnit in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.