slyšet

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech slyšěti, from Proto-Slavic *slyšati, from Proto-Indo-European *ḱlew-.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈslɪʃɛt]
  • audio(file)
  • Hyphenation: sly‧šet

Verb

slyšet impf (perfective uslyšet)

  1. to hear
    špatně vás slyším. ― I can't hear you very well.

Usage notes

The imperatives are not used exactly to express an order, but rather to keep contact or get into contact with the listener, for example "Poslyš, Petře, chtěl jsem se tě zeptat, …". The verb poslouchat (“listen”) is used to express an order connected with perceiving with ears.[1]

Conjugation
Conjugation
Infinitive slyšet, slyšeti Active adjective slyšící
Verbal noun — Passive adjective —
Present formsindicativeimperative
singularpluralsingularplural
1st person slyšímslyšíme—slyšme, poslyšme
2nd person slyšíšslyšíteslyš, poslyšslyšte, poslyšte
3rd person slyšíslyší——
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive slyšet.
ParticiplesPast participlesPassive participles
singularpluralsingularplural
masculine animate slyšelslyšelislyšenslyšeni
masculine inanimate slyšelyslyšeny
feminine slyšelaslyšena
neuter slyšeloslyšelaslyšenoslyšena
Transgressives present past
masculine singular slyše—
feminine + neuter singular slyšíc—
plural slyšíce—

Derived terms
verbs

References
  1. “Rozkazovací způsob 4. slovesné třídy (leč – léči)”, in Internetová jazyková příručka‎, Ústav pro jazyk český AV ČR, 2018 March 8 (last accessed), archived from the original on 2017-07-13

Further reading
  • slyšeti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • slyšeti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • slyšet in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.