rozkulačit
Czech
Etymology
Borrowed from Russian раскула́чить (raskuláčitʹ). Morphologically equivalent to roz- + kulak + -it.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈroskulat͡ʃɪt]
- Rhymes: -atʃɪt
- Hyphenation: roz‧ku‧la‧čit
Verb
rozkulačit pf (imperfective rozkulačovat)
- (derogatory, historical, transitive) to dekulakize, to collectivize the property of a kulak (a wealthy peasant) [since 20th c.]
Conjugation
Conjugation
Infinitive | rozkulačit, rozkulačiti | Active adjective | rozkulačivší |
---|---|---|---|
Verbal noun | rozkulačení | Passive adjective | rozkulačený |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | rozkulačím | rozkulačíme | — | rozkulačme |
2nd person | rozkulačíš | rozkulačíte | rozkulač | rozkulačte |
3rd person | rozkulačí | rozkulačí | — | — |
The verb rozkulačit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | rozkulačil | rozkulačili | rozkulačen | rozkulačeni |
masculine inanimate | rozkulačily | rozkulačeny | ||
feminine | rozkulačila | rozkulačena | ||
neuter | rozkulačilo | rozkulačila | rozkulačeno | rozkulačena |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | — | rozkulačiv |
feminine + neuter singular | — | rozkulačivši |
plural | — | rozkulačivše |
Derived terms
- rozkulačení
- rozkulačený
- rozkulačovaný
- rozkulačování
Related terms
- dekulakizace
- kulacký
- kulačka
- kulak
- kulakův
Further reading
- rozkulačit in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu
- rozkulačiti in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu
- rozkulačiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.