otrokář

Czech

Etymology

From otrok (“slave”) +‎ -ář.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈotrokaːr̝̊]
Hyphenation: ot‧ro‧kář

Noun

otrokář m anim (feminine otrokářka, related adjective otrokářský)

slaver, slave trader
slave owner

Declension

Declension of otrokář (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	otrokář	otrokáři
genitive	otrokáře	otrokářů
dative	otrokářovi, otrokáři	otrokářům
accusative	otrokáře	otrokáře
vocative	otrokáři	otrokáři
locative	otrokářovi, otrokáři	otrokářích
instrumental	otrokářem	otrokáři

Derived terms

otrokářství n

Related terms

otroctví n
otročina f
otročit impf
otrok m anim

Further reading

otrokář in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
otrokář in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
otrokář in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.