odpor

See also: odpór

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *otъporъ. Deverbal from odepřít.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈotpor]
  • audio(file)
  • Hyphenation: od‧por

Noun

odpor m inan

  1. aversion
  2. resistance
    vyvolat odpor ― to stir up resistance
  3. resistor (electronic component)
    Synonym: rezistor

Declension
Declension of odpor (hard masculine inanimate)
singular plural
nominative odpor odpory
genitive odporu odporů
dative odporu odporům
accusative odpor odpory
vocative odpore odpory
locative odporu odporech
instrumental odporem odpory

Further reading
  • odpor in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • odpor in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • odpor in Internetová jazyková příručka

Slovak

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *otъporъ.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈɔdpɔr]

Noun

odpor m inan (genitive singular odporu, nominative plural odpory, genitive plural odporov, declension pattern of dub)

  1. aversion
  2. resistance
  3. resistor (electronic component)

Declension
Declension of odpor
singular plural
nominative odpor odpory
genitive odporu odporov
dative odporu odporom
accusative odpor odpory
locative odpore odporoch
instrumental odporom odpormi

Further reading
  • “odpor”, in Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV [Dictionary portal of the Ľ. Štúr Institute of Linguistics, Slovak Academy of Science] (in Slovak), https://slovnik.juls.savba.sk, 2024
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.